Články o požární prevenci

Březen – měsíc požární bezpečnosti

(Přidáno 05.03.2019)

Březen – měsíc požární bezpečnosti
Tak se nabízí trocha historie požární ochrany.
Člověk od nepaměti bojoval s ohněm a snažil se ho ovládnout. Oheň byl velmi důležitý a byl zároveň jedním z civilizačních prvků. Také přísloví „dobrý sluha, ale zlý pán“ vystihuje smysl krocení a zdolávání tohoto živlu.
Většina středověkých měst byla ohrožena velkými požáry. Ze 14. století pochází první doložená zmínka o snaze předcházet požárům a jak je organizovaně likvidovat. Tyto práce řídil rychtář a občanům bylo uloženo pomáhat. Středověké tresty za paličství byly velmi přísné, mezi popravami za žhářství převažovaly popravy provedené upálením. 17. století přineslo první požární řád v Novém Městě pražském. Řád taxativně vymezil místa, na kterých musela ve městě stát hasičská technika „dva vozy obité žebříky a s háky, malé stříkačky a velké stříkačky“.
V 18. století se reformy Marie Terezie a jejího syna Josefa II. dotkly také oblasti ochrany před požáry. Bylo stanoveno, že nejvyšším pánem u požáru je městský hejtman a městští úředníci a zřízenci jsou povinni pomáhat.
Historie pražských hasičů je dlouhá. Významným dnem byl 23. březen 1853, kdy se magistrát rozhodl vzít do své péče úklid pražských ulic. V srpnu téhož roku magistrát přijal 30 metařů, z nich bylo 8 lidí vycvičeno k obsluze stříkačky, ostatní jako pomocníci při hašení. Jejich pracovní náplní bylo krom hašení ohňů, výcvik s tehdejší hasičskou technikou a dále ještě 13 let také zametání ulic. Hasičský sbor byl zřízen k 16. srpnu 1853 a v Praze tímto byl ustaven první z profesionálních hasičských sborů v Království českém.
Revoluční rok 1848 a pád Bachova absolutismu znamenal v Rakousku-Uhersku jisté politické uvolnění, mimo jiné i ve spolčovacím a shromažďovacím právu. Malá města a vesnice také neměly peníze na placené hasičské sbory. Zde došlo ke sdružování hasičských nadšenců a ke vzniku prvních dobrovolných hasičských sborů (pro informaci: sbor dobrovolných hasičů Modletice byl založen roku 1892). Tyto sbory nebojovaly jenom s ohněm, ale pomáhaly také například při povodních. Jejich význam spočíval jednak v boji proti ohni, ale i v jejich národně uvědomovacím významu a národní osvětě.
K velkému rozmachu přispěl v roce 1876 zákonem vydaný „řád policie v příčině ohně v království Českém“, který nařizoval podrobnosti v oblasti prevence proti požárům, organizaci a pravomoc při zásahu a trestní postih za skutky pro oheň nebezpečné.
To, jak se v průběhu let vyvíjela práce hasičů, svědčí i vývoj názvu této profese. V Praze se tak z metařů stali první hasiči, později požárníci a v dnešní době opět hasiči - záchranáři. Slovo hasič již dnes plně nevystihuje tuto profesi, protože hašení požárů zabírá asi jen třetinu jejich zásahové činnosti.
Dnešní hasiči představují ohledně pracovní náplně nejvšestrannější složku. Tradiční hašení požárů doplňují výjezdy k dopravním nehodám, ekologickým haváriím, haváriím s nebezpečnými látkami (chemickými, radiologickými i biologickými), práce na vodní hladině i pod ní (potápěči), práce ve výšce a nad volnou hloubkou prováděné specialisty, včetně leteckých záchranářů využívajících vrtulníky, živelní pohromy (povodně, vichřice, sesuvy půdy či zemětřesení v zahraničí) i mimořádné události záměrně způsobené člověkem (v poslední době frekventované nebezpečí teroristických útoků a použití zbraní hromadného ničení).
Převzatý článek zpracoval: Fr. Knitl (preventista SDH)
Zdroj: HZS HMP, foto: archiv HZS

Foto k článku

Zpět na seznam článků